Historie vesnice

Název obce znamená vodu, protékajicí mezi olšemi. Lidé dříve užívali název pouze v množném čísle - v Olešnicích.

Poprvé je Olešnice zmiňována v dějinách bouzovského panství r.1358, kdy jí Beneš z Búzova - Vildenberka koupil od Dětřicha řečeného z Pateřína. Za uherské války byla osada zpustošena a zápisy z roku 1547 i 1618 uvadějí obec jako pustou (neobydlenou). Na jihovýchodě osady se nacházel také panský dvůr. Ten byl v roce 1770 dědčně pronajat. Tehdy také vznikli části obce "u Chaloupek" a "u Vápenic", když pozemky dvora byly rozprodány jednotlivcům. Ze samostatného dvora vznikla pak v pozdějších letech hospoda.

Obec byla přiškolena k Bouzovu, od r.1802 do osady Hvozdečko. Na obecní pečeti z roku 1850 jsou uprostřed vyobrazeny kosa, srb a hrábě a kolem nápis "Obecní pečěť Wolessnic L.P. 1850".

Obyvatelé se živili vesměs polním hospodařením a zednickou prací. Tak jako jinde v okolí pěstovali len a třeli jej v pazderně nedaleko "chaloupek". Část obyvatel se zaměstnávala pálením vápna. Pece měli tam, kde se říká "u Vápenic".

V roce 1914 byla obec elektrifikována. Místní hasičský sbor byl založen v roce 1934. Stará hasičská zbrojnice byla v roce 1987 nahrazena novou, která je součástí obecní budovy, ve které je současně umístěn i prodejna smíšeného zboží.

Církevní památky: Kaple P.Marie, postaven v r.1911, do té doby zde stála zvonice.

                           Kamenný kříž z r.1821 (vedle kaple)

                           Dřevěný kříž u cesty Hvozdečko - Olešnice z r.1874

Názvy tratí: lesy (Hejk, Boří, Rachava, Štráfy)

                 cesty (Metnice)

Obyvatelé: r.1900 - 346 obyvatel, 53 domů

                r.2005 - 138 stálých obyvatel